Metoda se jmenuje podle principu, který stál na počátku jejího objevu – proudění mozkomíšního moku mezi mozkem (cranium) a kostí křížovou (sacrum). Na počátku se pracovalo s rytmy tohoto proudění a tělesnými vzorci a metoda se nazývala terapií.
Biodynamikou se začala metoda nazývat ve chvíli, kdy praktikující přestali „nařizovat“ tělu jaké rytmy má kde realizovat a místo toho se soustředili na přirozenou schopnost se uzdravovat, na klidové a další hlubší stavy a formující energie. V důsledku můžeme v současnosti najít několik nových větví biodynamiky z nichž způsob, který praktikuji já, nazývám Holistickou biodynamikou.
Nahlíženo na biodynamiku z venčí, klient leží v klidu a pohodlí, zatímco terapeut na něm má volně položené ruce. Co se odehrává, většinou není navenek vidět. Ve stručnosti zmíním, že přirozený stav každého člověka je být zdravý a šťastný, přičemž mysl a tělo jsou ve velice úzkém a jemném propojení, nepodléhajícím racionálnímu uvědomění. Pokud člověk tento stav (přirozené zdraví a štěstí) neprožívá, je to proto, že „nese“ nějakou zátěž. Tato zátěž vznikla tím, že prožil něco, co nedokázal sám zpracovat tak, aby si onen stav udržel. Na zmíněných jemných úrovních tak vnikají problémy s fyzickými, emočními a dalšími důsledky.
- Biodynamika s tímto vším efektivně pracuje a k uvedenému přirozenému stavu znovu směřuje rychle a přímo, bez bolestí a re-traumatizací.
Motto: Že už ve skutečnosti všechno mám? Ukažte mi to!